Rozlišení
Rozlišením můžeme chápat schopnost vyčleňovat životně důležité informace z celkového informačního pozadí. Ve výsledku se svět ve vědomí jedince promění v určitou dvojici složenou z: „To je ono“ (ozářeného nějakým světlem) a „to není ono“, tj. všeho ostatního, pozadí, ze kterého to „něco“ vystoupilo do popředí.
Rozlišením je také schopnost intuitivně určovat pravdivost či nepravdivost těchto informací.
Rozlišení ukazuje na systém OBJEKTIVNÍCH neměnně prvotních rozlišení (mezních zobecnění), která leží v základu života Všehomíru: Matérie, informace, míra – v jejich neoddělitelné trojjedinosti.
To, co v Koncepci obecné bezpečnosti je označováno jako Rozlišení, se v Bibli nazývá „Osvícení“ a v Koránu „al-Furqan“ (v češtině „Spásné zjevení“ – súra 25). Osvícení jsou klíčovými událostmi po dobu celého lidského života a otevírají nebo uzavírají lidem ty či ony možnosti.
Míru Rozlišení podle autorů Základů sociologie 1 poskytuje jedinci Bůh (v našem chápání BIOS, základní vesmírný software) ve shodě s jeho určením (osudem), v souladu s jeho mravností, cílevědomostí a faktickou činností dotyčného. Pro ateisty dodáváme, že tuto hypotézu je třeba potvrdit nebo vyvrátit podle principu „praxe je kritériem pravdy“.
Více o Rozlišení najdete v kapitole 5.2 ve Zkráceném kurzu – Základy sociologie, jejíž plné znění je obsaženo v knize Základy sociologie 1 od str. 175.
Rozlišení na příkladech:
Chcete jet autem na trh nakoupit nějaké produkty pro rodinu. Při řešení tohoto úkolu budete muset (i bez toho, abyste si to uvědomovali) udělat několik rozhodnutí a vykonat určitý soubor činů:
1. Zhodnotíte stav svého auta (řízeného objektu). V tom nejjednodušším případě si v mysli přehrajete: „Motor je v pořádku, náhradní kolo mám atd.“ Pokud před sebou máte náročnější trasu, tak si auto i prohlídnete, podíváte se pod kapotu atd. Pokud to neuděláte, tak se vám může stát, že do cíle ani nedorazíte.
Toto všechno se odborně nazývá: hodnocení řízeného objektu.
2. Zhodnotíte svůj vlastní tělesný a mentální stav. Jak se cítíte. Pokud jste před hodinou vypili skleničku vodky, tak je jasné, že si nebudete sedat za volant. Pokud máte neustálé problémy se srdcem, cítíte blízkost infarktu, tak bude lepší cestu odložit atd. Pokud to všechno ignorujete, do cíle nemusíte dorazit.
Toto se nazývá: hodnocení řídícího subjektu.
3. Přemýšlíte nad tím, zda máte dost benzínu a kde nejblíže můžete natankovat. Pokud je vaše auto špinavé a chystáte se do centra velkého města, tak je potřeba ho umýt. Přemýšlíte tedy, kde je nejbližší automyčka. Během jízdy neustále hodnotíte chování ostatních aut, které jedou vedle vás nebo před vámi. To znamená, že hodnotíte stav systémů, které jsou účastny na obsluze vašeho auta a ostatních aut.
Toto se nazývá: hodnocení sousedních a interagujících objektů.
4. Hodnotíte počasí. Pokud je na cestě ledovka, tak pravděpodobně cestu odložíte. Pokud je dobré počasí, můžete jet!
Toto se nazývá: hodnocení stavu okolního prostředí.
5. Během jízdy se neustále řídíte pravidly silničního provozu, značkami, semafory, pokyny dopravní policie. Pokud jste něco ignorovali, tak je velmi pravděpodobné, že jízda může skončit smutně.
Toto se nazývá: hodnocení stavu řídící struktury.
6. Může se stát, že městská administrativa z nějakého důvodu (svátek, živelná pohroma) ohlásí zákaz přejezdu přes centrum města nebo přes nějakou jinou trasu. Pokud to nezohledníte, tak se na trh nedostanete.
Nebo se může stát, že vám lékař doporučí jezdit jen s dioptrickými brýlemi. A pokud toto doporučení nedodržíte, tak…
Toto všechno se nazývá: nařízení nebo omezení vyšších struktur řízení.
7. A poslední, ale zároveň nejdůležitější. Jeden řidič zpozoruje na cestě nepozorné štěně, přibrzdí, a dá mu šanci přejít do bezpečí. A druhý by, jak se říká „přejel i vlastní matku“. Jeden řidič na parkovišti zaparkuje ohleduplně vůči ostatním, a druhý zaparkuje tak, že zablokuje hned dvě parkovací místa, nebo zastaví tak blízko u sousedního auta, že to ani neotevře dveře, nebo zaparkuje tak nevhodně, že jiný nemůže s autem vyjet ven.
Jeden řidič se na křižovatce chová opatrně, vidí a „zachytává“ celou situaci najednou, předvídá možná nebezpečí a na základě toho jedná.
Druhý řidič se chová jako „kůň s klapkami na očích“, nezohledňuje ani ten pro ostatní očividný fakt, že sousední auto řídí opilý řidič. Následky těchto variant jsou očividné.
Vše výše popsané se nazývá ROZLIŠENÍ, tj. schopnost rozlišovat dobré od zlého, správné od nesprávného, pravdu od lži, nebezpečné od bezpečného atd. Vědecky se rozlišení nazývá „ovládání metodologie“.
Z toho vyplývá, že každý člověk (včetně řidiče):
— buď rozlišením disponuje,
— nebo rozlišením nedisponuje.
Hned na rovinu řeknu, že pokud člověk používá alkoholické nápoje, tak rozlišením nedisponuje. V extrémním případě vidí opilý člověk namísto jednoho předmětu hned dva (vidí dvojmo).