Projekt Mezimoří a Trojmoří – 90. část

17. 06. 2024 MM

Nic Vám tak neozřejmí stav a zaměření státu, jako je přechod jeho hranic. O přechodu ruských hranic jsem psal zde, zde a zde. Všechny případy byly vcelku sranda oproti tomu, co Vám chci popsat nyní:

Z Prahy jsme vyjeli ráno v úterý 7. 5. 2024 a ve středu brzy ráno jsme během asi 30 minut přešli lotyšské hranice a v cca 6:30 hod. moskevského času jsme překonali první ruskou závoru a zařadili se do fronty čekajících na odbavení. V jedné řadě byla tři auta, ve druhé dvě auta a já se do ní zařadil jako třetí. Tím však veškeré naše úspěchy skončily. Peripetie, které každého čekají na ruské straně hranic, si nikdo nedokáže vůbec představit.

Asi po dvouhodinovém čekání, kdy se nic nedělo, si naše auto (s českými espézetkami) dopředu vytáhla pracovnice pasového úseku, oštemplovala nám pasy a pak nám řekla, že můžeme popojet k celníkům. Popojel jsem k celníkům a čekal. Asi za další dvě hodiny přišla celní pracovnice (ony se v 9:00 hod. ráno střídaly směny) a dala nám poprvé vyplnit celní prohlášení. Když jsem vyplněné celní prohlášení vítězoslavně přinesl k okénku, ukázalo se, že se mé dva vyplněné tiskopisy mírně liší a také, že tam mám nějaké chyby. Některé chyby byly i díky tomu, že celní prohlášení byla původně (před několika lety) ve velikosti A4 a nyní jsou pouze ve velikosti A5, takže VIN kód do patřičné kolonky nevměstnáte, ani kdybyste se rozkrájeli.   

V zásadě mají celní pracovníci pokyn, všechno všemožně zdržovat a bazírovat na maličkostech. Mají vypracovaný systém, já mu říkám „šikana s úsměvem“, který má za úkol, co možná nejvíce odradit lidi od překračování státních hranic v jakémkoliv směru. Např. automobilový rentgen je udělán jako průjezdný, ale přední vrata jsou (prý z důvodu poruchy) stále zavřená a všechna auta, včetně kamionů, musí do rentgenu couvat.

Poté, co jsem asi na napočtvrté vyplnil správně celní prohlášení, mně celnice s úsměvem sdělila, že všechny věci z auta musí ven. Také mi sdělila, že protože mám trvalý pobyt v Rusku, berou mne celníci jako Rusa, a proto budu muset za auto složit celní zálohu, která slouží k tomu, že pokud bych vůz v Rusku prodal, tak aby nedošlo k celnímu úniku.

Neznalý by se v této souvislosti mohl ptát, jak je to vlastně se „státností“ Ruska. Ono neumí vybrat clo uvnitř státu, proto preventivně vybírá clo šmahem za všechno hned na hranicích? Jak je to tedy s kulturou ruského národa, kdy podle poučky: „Státnost“ je část kultury národa, kterou se profesionálně vykonává řízení společnosti na regionální i celospolečenské úrovni? Že se tak děje i na Ukrajině, tomu rozumím, tam je to se státností, alespoň jak hlásí ruská média, pofiderní, ale že také  v Rusku „státnost“ kulhá? Nebo zde platí: Co se jedné skupině může jevit jako chyba řízení, může být pro jinou skupinu, menší, cílem řízení?

Mně se to jako chyba řízení nezdá, podle mého se jedná o opatření tvrdě namířené proti ruským občanům, kterým má bránit ve svobodném cestování. Rusové v současné době přechází hranice do Lotyšska pěšky, když svá auta nechávají na parkovištích před hranicemi. 

No nic, pojďme dál. Já jsem s celní zálohou počítal, a proto jsem si pořídil 11 let starého, ale dobrého, Forda. Někde jsem vyčetl, že u starých aut se platí celní záloha ve výši 1,5 Euro za 1 ccm, takže mi to vycházelo na nějakých 2.400,- Euro. Vyčetl jsem to, ale zákony v Rusku se mění ještě rychleji, než v České republice, a tak skutečná celní záloha byla skoro 6.000 Euro. Pro vozy starší 7 let je výše cla 3,5 Euro za 1 ccm. Podle mě se vysokým clem i na stará auta Rusko brání dovozu starých aut, aby se ještě více nestalo smetištěm na stará auta.

Vyndali jsme tedy všechny věci z vozu (byla toho pořádná hromada) a byli jsme  v očekávání celní kontroly. Přišli borci a zcela prázdné auto podrobně prohlédli a na závěr prohlásili, že autíčko musí na rentgen. Moje protesty, že moje auto není nemocné, nebrali v úvahu. 

Než mne však odeslali na rentgen s autem, museli projít rentgenem všechny věci, které jsme měli vyskládané na připravených k tomuto účelu, širokých, lavicích. Rentgen byl stejný jako všude na letištích s tím rozdílem, že se nacházel v přilehlé budově. Bylo tedy potřeba nosit věci asi 40 metrů tam a poté 40 metrů zpátky. Neberte to tak, že my jsme byli nějaká výjimka, těmito procedurami musí projít každý, samozřejmě kromě diplomatů, ti procházeli hranicemi během 10 minut.

Zase odbočím, sedíme se ženou v autě čelem k celnici, když přijel nějaký ruský diplomat (v teplákách) a žena se mě ptá, jak to, že ho celníci nekontrolují. Povídám jí, že je nekontrolují proto, protože nesmí a že je to tak zařízené po celém světě. A žena mi povídá: „A co když tam veze nějaké zbraně nebo drogy?“ Dlouho nemohla pochopit, že to je právě ten důvod, proč je celníci a ani policie nesmí kontrolovat.

Když jsme úspěšně absolvovali rentgen věcí a rentgenem si prošlo i autíčko, přišel od celníků dotaz na peníze. Říkám jim, že máme každý cca 10 tisíc Euro a nějaké drobné. Strčili mi do ruky nové celní prohlášení, prý jenom na peníze, a chtěli ho vyplnit. Finta byla v tom, že já měl v hlavě, že se do Ruska bez celního prohlášení smí vozit 10.000 Euro, a ono se smí vozit pouze 10.000 USD. Tak jsem tedy sednul a znova vyplňoval celní prohlášení a v tom okamžiku jsem zapomněl, že bych tam měl napsat i 600,- Kč, které jsem měl zastrčené u Eur. Nebylo divu, v noci jsem nespal a na hranicích nás „filcovali“ už dobrých 8 hodin.

Pak přišla na řadu prohlídka a počítání peněz. Když mne vyzvali, abych na stůl vyndal všechny své peníze, jako první jsem vyndal těch 600,- Kč, netuše nic zlého. K tomu něco málo přes 10.000 Euro, která jsem deklaroval. Ta byla také v pořádku, ale kvůli těm 600,- Kč jsem dostal pokutu 600 rublů, jejíž vyplnění a sepsání mého vyjádření k mému přestupku zabralo další 2 hodiny. Moje paní prošla kontrolou peněz bez ztráty kytičky, na 150 tureckých lir, které jsem také nenapsal, kontrola nepřišla.

Tím naše problémy zdaleka nekončily. Jak jsem již psal výše, mám v Rusku trvalý pobyt a z tohoto důvodu jsem podle celních zákonů považován za Rusa. Proto každý Rus (a tedy i my s trvalým pobytem), když přijíždí do Ruska s automobilem registrovaným mimo Rusko, je povinen složit na hranicích celní zálohu jako jistotu, a to pro případ, že by auto v Rusku prodal.

S tím jsem počítal, protože tuto zálohu jsem musel složit již před 3 lety, a proto jsem si pořídil staré auto s nižším obsahem. Před těmi 3 lety jsem zálohu uhradil platební kartou a tím bylo vše vyřízeno, tedy kromě mohutného papírování, avšak nyní, Rusové provedli změnu a zálohu platební kartou není možné hradit. Za tímto účelem zřídili na celnici přímo pobočku banky, ve které musíte požadovanou částku uhradit hotově. Pokud nemáte ruské rubly, banka Vám s radostí a za příslušný poplatek vymění cizí valutu.

Finta je v tom, že celníci Vám propustí auto až poté, co se v bance vložené peněžní prostředky zapíší na účet celníků, a to dle ruského zákona může trvat až 24 hodin. Nic na tom nemění fakt, že máte potvrzení o tom, že jste plnou výši zálohy složil na účet, který Vám oni předepsali, nic na tom nemění ani to, že je to jejich banka, kterou si tam oni sami, tedy ti celníci, zřídili, a nic na tom nemění ani skutečnost, že Vás celník vidí, jak peníze v pobočce ukládáte. A protože jsme přijeli na hranice 8. 5. a od 9. 5. byly státní svátky až do neděle 12. 5., museli jsme v blízkém hotelu čekat celé 4 dny až do pondělí 13. 5., protože až v pondělí byla naděje, že se naše peníze zapíší na celní účet a že nám poté celníci vydají auto.

V pondělí jsme z nedočkavosti dorazili na celnici již cca v 11:00 hodin, ale nebylo nám to nic platné, celníci až po 12:00 hodině hlásili, že jim peníze přišly na účet a že až připraví papíry, budeme moci odjet. Tak se také stalo a po 14:00 hodině jsme vítězoslavně opouštěli ruskou celnici. Ve středu jsme na ní strávili 15 hodin a celkově pět a půl dne. Nový rekord, starý byl „pouhé“ tři dny.

Co k tomu dodat? Celník, který nás „dělal“, si večer těsně před koncem směny posteskl, řka: „Vidíte, celý den jsem dělal jen vás“. A říkal to s takovým mírně vyčítavým hlasem, jako že jsme to vlastně zavinili my, že on nikoho dalšího nemohl dělat. Přitom ten člověk odcházel domů s pocitem dobře vykonané práce, splnil do puntíku všechny instrukce, které mu nařídili shora. A mezi svými kolegy i doma se bude chlubit, že dělal jednoho Čecha celou směnu.

Průměrný čas na průchod ruskou celnicí neznám, ale auta, která stála před tím  naším, když jsme ve středu ráno přijeli na ruskou část hranic, v době naše odchodu z celnice na hotel, ještě stále na celnici „kontrolovali“. Jednalo se většinou o Moldavany. Moldavani také tvořili většinu těch, kteří přecházeli hranice. Podle toho soudím, že Moldávie bude přifařena k Rumunsku a tedy k Velkému Maďarsku. V našem směru mohli ruští celníci za těch 15 hodin propustit asi 5 aut (možná 6), mezi nimiž byly i 2 minibusy, v každém cca 8 – 10 lidí.

Většina kamionů na hranicích je z Litvy a z Lotyšska, ale jsou tu i Poláci, Kazaši, Uzbeci, Moldavani, Kyrgyzové, Srbové a Arméni. Kamionům trvá přechod ruské části hranic cca 12 hodin, když na vlastní vjezd do celního prostoru čekají cca 6 dní ze strany Lotyšska, z ruské strany je to méně. Když o těch kamionech přemýšlím, samo Rusko se brání dovozu zboží z Evropy.

Rekonstrukce celnice na ruské straně stále probíhá, i když, já bych to spíše nazval parodií na rekonstrukci. Lotyši mají už nejméně 2 roky hotovo, ale na ruské straně je stav nezměněný, všechno okolo rozkopané a všude spousta prachu. Neznalému to připadá, že všechny průtahy jsou způsobeny rekonstrukcí celnice.  

Pokud bych to shrnul, moje teorie o několika samostatných ekonomických subjektech ve Světě se naplňuje. Proces oddělování Ruska od Evropy je v plném proudu, nicméně, letos se nekonaly pochody pluku nesmrtelných, což by zase mohlo potvrzovat, že válka doopravdy nebude.

Pro dokreslení situace s celníky na hranicích Vám nyní povím, ne, není to groteska, ale jako groteska to doopravdy vypadá. Bydlíme v Jekatěrinburgu v domě, ve kterém jsou pod barákem garážová stání. Ono se v nich nikdy moc neuklízelo, a proto, když jsem byl na „byťáku“, ptal jsem se, proč se tam neuklízí. Paní mi velice ochotně vysvětlila, že na úklid v minulosti pořídili uklízecí stroj z USA a že někdy na konci loňského léta se ten stroj porouchal. Objednali tedy v USA u výrobce náhradní díly a výrobce je odeslal do Jekatěrinburgu. Potud tedy vše v pořádku, pokud by dodání  náhradních dílů nezablokovala ruská celnice s odůvodněním, že náhradní díly se nachází pod sankcemi a že je tedy nesmí propustit. Paní mi vysvětlila, že nyní hledají cestičky, jak by náhradní díly mohli dostat přes Kazachstán.

Jsem napevno přesvědčen o tom, že ruská celnice nejedná na vlastní pěst, ale že se jen a pouze podřizuje zákonům a nařízením vydaným ruskou vládou a ruskou dumou. Paní z byťáku sice nevěděla, jestli se jedná o protiruské sankce nebo o odvetné sankce, které vyhlásilo Rusko proti západu, ale v každém případě se jedná o sankce namířené proti ruskému lidu, proti ruské společnosti. Náš parking je díky sankcím špinavý, auta jsou zaprášená a lidé roznáší špínu na svých botách po celém domě. Poradil jsem paní z byťáku, ať napíše presidentu Putinovi, ale obávám se, že to neudělala.

Tak, to máme pohled na Rusko přes ruskou celnici a nyní, když už jsme u toho Ruska, podíváme se spolu na stav silnic. Ačkoliv investice do silniční sítě rostou přímo raketově, na kvalitě silnic to vůbec není znát. Hlavní problém ruských silnic je jejich kvalita, tedy spíše nekvalita. Ta se začne projevovat cca 1 rok poté, co udělají nový potah. To začnete cítit spoje jednotlivých úseků, které jsou dlouhé podle toho, kolik běžných metrů udělají silničáři z jedné fůry asfaltové drtě. Nevím proč, ale napojovat jednotlivé úseky ruští silničáři prostě neumí. A je jedno, jestli jedete po okresce nebo po státovce, drc, drc, drc Vás provází téměř všude. Pokud je povrch nový, je to v pořádku, ale protože ty spoje dělají řídké, ty se brzy vytlučou a pak jedete jako po roletě.

Dalším problémem ruských silnic je to, že se de facto neopravují. Za normální považuji stav, že pokud se udělá někde malý výtluk, dostaví se údržba a výtluk opraví. V Rusku ne, tam se malé výtluky neopravují a mnohde neopravují ani výtluky velké. Jezdit v noci se stalo právě kvůli dírám na vozovce velmi nebezpečné i na státních silnicích.  

Velice se zhoršila např. rychlostní silnice R-243 v Kirovské oblasti a státní M-5, od Čeljabinska až po Ufu, pak už je to o trochu lepší, ale jen o trochu.

Normálně bych řekl, že ty obrovské investice do silniční sítě byly proinvestovány bez užitku, ale ono je to spíše tak, že ty investice šly spíše do sledovacích kamerových systémů, které se v Rusku rozšířily tak, že řidič je sledován v podstatě nepřetržitě (ve městech určitě). 

Ona vůbec kvalita jakékoliv práce je v Rusku velký problém, nejde jen o silnice. Před dvěma roky jsem si koupil Buchanku a udělal si z ní malý obytňáček na cestování. Že do auta teklo, to jsem vyřešil svépomocí, stejně jako netěsnící zadní dveře, ale to jsou drobnosti, o kterých se v Rusku ani nemluví. Nedávno jsem se však  díval pod vůz a loktem jsem zavadil o otevřené boční dveře, a ejhle, já si ten loket roztrhl o ostrý hrot spodního rohu oněch dveří.

Výroba tohoto typu vozu začala v roce 1965, přičemž nedávno jsem viděl dokument ze současnosti, jak při montáži dveří si tam chlapík pomáhal kladivem. Tedy výroba pracuje na stejných principech, jako před téměř 60-ti lety, když začínala.   

A co na závěr? Proces oddělování Ruska od Evropy je v plném proudu, ploty už nestačí, budou se budovat obrané linie. Podobně je na tom proces omezování cestování. Proces rozdělení Slovenska také zdárně pokračuje, ukázalo se, proč byl Robert Fico poslán tak brzy na led. Už také víme, proč Ficova vláda začala pořádat výjezdní zasedání. Přes 4 střelná poranění břicha a pohybového ústrojí je Robert Fico už 15. den po  „atentátu“ v domácím léčení a „atentátník“ „uklizen“ na psychiatrii. Také už známe první plody „atentátu“ na Roberta Fica: Slovenská vláda zvažuje zpřísnění práva na shromažďování: Nejvyšší ústavní činitelé musí bydlet v chráněném objektu, který je zabezpečený státem,“ uvedl ministr obrany Kaliňák. 

pokračování

minulý díl